Protože jsem si tím vším sama prošla. Seděla v pohřební službě, vybírala z neosobních vzorů a nicneříkajících citátů. Připadala jsem si nepatřičně, že pracovníky zdržuju svými dotazy a nerozhodností.

A stejně jsem pak litovala, že  jsem nebyla víc asertivní, protože jsem to  celé chtěla udělat vlastně jinak. Ale já v tu chvíli nemohla dělat víc, všechnu sílu jsem dávala  do toho, abych se dokázala nadechnout.

Potom jsem zase nevěděla, co se sebou. Bála se o nás všechny, kteří tady zůstali… A ty ostatní jsem zase nechtěla zatěžovat. Byla jsem překvapená, že ten smutek nekončí a ten kráter v srdci se nehojí.

Tak jsem teď tady, aby Vaše zkušenost se ztrátou blízké osoby byla jiná.