Pokud do vašeho života vstoupí smrt, s ní přichází smutek, lítost, bolest, zlost, agrese, hrůza, bezmoc a beznaděj. Abyste mohli až do konce žít, musíte se zlobit, pokusíte se smlouvat s lékařem, s Bohem i celým světem, nebude tomu věřit, až se nakonec smíříte s životem, a tak dokážete přijmout i jeho sestru smrt. Pak teprve budete připravení, vědomí a silní.

     Není lehké myslet na smrt, počítat s ní a nebát se jí. Je to však jediná životní jistota. Kdy nebo jak nikdo neví. Muže to však být každým okamžikem. Přijde náhle a nikým nečekaná po příjemně stráveném večeru jako následek malé nepozornosti, nezapnutého pásu, vysoké rychlosti a uvnitř rozbitého vozu umírá mladý, zdravý člověk. Nikdo s tím nepočítal a všechny jeho smrt zaskočí.

     Nebo, jste jedním z těch, kdo o sebe dbá a pečuje, zdravě jí, sportuje a přes vyšší věk je vitální a cítí se stále mlád. Pak jednou při tenisovém tréninku ucítíte bolest ruky (jako už několikrát) a pálení na hrudi (jako už několikrát) a tentokrát se skácíte k zemi a přivolaná sanitka přijíždí pozdě. Zabil vás infarkt. Vaše srdce nevydrželo.

     Někdy je smrt opravdu krutá učitelka. Tolik jste se těšili. Všechno jste naplánovali, zařídili, dost vydělali, všechno viděli a zažili. Dlouho to nešlo a vy jste podstoupili všechno, co bylo nutné a nakonec se vám přece jen narodila nádherná holčička. Zdravá, silná, prospívala, dělala pokroky. Začala chodit do školky a pak do školy. Šikovná, pilná, oblíbená a hezká! Jednou se nevrátila.
Dlouho ji hledali. Našli pytel a v něm zbytky vaší holčičky. Zabili ji. Nenávidíte smrt, svět, všechny živé, sebe, nechcete tu zůstat.

     A nebo, se jednou ráno probudíte a je vám špatně. Bolí vás v krku, třesete se zimou, teče vám z nosu. Zůstanete v posteli, pijete čaj, spíte a čekáte, až to přejde. Ale nechce se tomu. Po dvou týdnech jdete k lékaři. Vyšetří vás, odebere krev a pozve na kontrolu za pár dní. Neví. Když se dostavíte, tváří se divně a pošle vás na další vyšetření. Všichni jsou tajemní, domnívají se, potřebují ještě další vyšetření. A když už toho máte tak akorát dost, řeknou vám tu hrůzostrašnou diagnózu s jasným průběhem a dohlédnutelným cílem. Modlíte se za zázrak, oni někdy s vámi, ale jak je vám stále hůř, představujete si, co vás čeká. V cíli stojí smrt. Ještě nevíte přesně, jak dlouho to potrvá, jestli to bude bolet, jak budete vy vypadat, co prožívat. Jenom otazníky. A pak někdy zemřete.

     Všechny tyhle katastrofické scénáře znáte z okolí, z televize nebo z rodiny. Když vás to potká a je jedno, jestli je to smrt náhlá, bez přípravy nebo již dlouho přicházející, bolí to. Musíte skrz. Někdy ani nevíte jak. Často nemáte ani čas ani prostor na smutek a truchlení.
A za nějaký čas to přijde. Nespavost, migrény, pocení, bušení srdce, bolesti zad, kyčlí, kolen, deprese. Vůbec vás nenapadne, že to souvisí. Že ve vás zůstaly ty nevyplakané slzy. Nevyřčený hněv, vztek, že máte pocit viny a vlastně se vám nic nechce. Ani žít.
     Umírající i pozůstalý procházejí stejným procesem. Když neprojdou, nefunguje to. Umírající se nepřipraví na smrt a pozůstalý se nepřipraví na život. Je to jednoduché a nemůžeme to změnit dokonalou péčí špičkové nemocnice poskytující doživotní naději, ani tím, že jednoduše zavřeme oči a pojedeme dál. Dostihne nás to, ať chceme nebo nechceme.


Když si nevíte rady, když nic nepomáhá a nic nefunguje, když už sami nechcete dál, tak věřte, že je mnoho těch, kteří prošli podobnou cestu. I oni našli odvahu k pokračování, podporu, soucit a pochopení.

Doprovázet Vás může i Poradce pro pozůstalé.


Kontakt

Eva Volrábová

Tomanova 11, 301 00 Plzeň


+ 420 606 202 984